O SÍTÍCH -1

Základní pojmy

Opakovač – repeater
Přenos signálu po vedení v rámci počítačových sítí, ať už po koaxiálním kabelu, kroucené dvojlince nebo optickém kabelu podléhá určitým omezením, vyplývajícím jak z fyzikálních vlastností samotného média, tak také z typu počítačové sítě, standardů a doporučení. Jedním z nejdůležitějších omezení pro Ethernet je maximální délka souvislého kabelového úseku, která činí pro tenký koaxiální kabel 185 m, pro tlustý koaxiální kabel 500 m, pro kroucenou dvojlinku 100 m a pro vícevidový optický kabel 1920 m.
Potřebujeme-li překlenout vzdálenost větší, než výše uvedenou, musíme na konci úseku umístit zařízení zvané opakovač, které signál přijme, odstraní deformace, obnoví původní tvar signálu, zesílí a vyšle do všech ostatních segmentů, které jsou k němu připojeny.
Opakovač, jak název říká, pouze v reálném čase opakuje přijatý signál, lze ho proto zařadit na nejnižší – fyzickou vrstvu sítě. Způsob úpravy signálu však vychází z nejblíže vyšší vrstvy – linkové, což znamená, že pro každý typ sítě, např. Ethernet, nebo Token–Ring, musí být opakovače speciální konstrukce a nelze je vzájemně zaměňovat.


Identifikaci obsahu signálu a informace o směrování toku dat, řídicí signály a ostatní systémová data umožňují zařízení, která pracující minimálně ve druhé vrstvě ISO/OSI modelu – spojové. Nazývají se mosty (bridge) a dokáží identifikovat adresy odesílatele a příjemce. Jim se budeme věnovat někdy příště.
Prodlužovat délku kabelového vedení nelze z výše uvedených důvodů do nekonečna, a tak i nasazení opakovačů má svá omezení:

  • za sebou lze zapojit maximálně 5 kabelových segmentů pomocí 4 opakovačů, přičemž lze kombinovat jednotlivá přenosová média
  • mezi dvěma uzly (připojenými počítači) mohou být maximálně 2 opakovače.

Potřebujeme-li propojit vzdálenost větší než 5 segmentů, máme k výběru několik řešení:

  • použít k propojení mosty (bridge), které umožní pomocí opakovačů navázat další segmenty
  • zvolit jinou topologii sítě
  • vybrat jiné přenosové médium
  • kombinace předchozích možnostíPro názornost si ukažme nejčastější příklady použití opakovačů v síti sběrnicového typu, postavené na koaxiálním kabelu a hvězdicového typu s kroucenou dvoj-linkou.

  • První opakovače měly pouze dva BNC konektory

    Vývoj v poslední době přinesl především vyšší spolehlivost a miniaturizaci. A tak dnes plní uvedené funkce miniaturní opakovače kapesního formátu – microrepeatery, které lze rozdělit na dvou– a víceportové.

    Rozbočovač – hub (čti hab)

    Víceportové opakovače rozvětvují signál přijatý z jednoho segmentu do všech ostatních připojených segmentů. V podstatě se jedná o vícenásobný opakovač, který našel uplatnění v sítích hvězdicové, případně stromové struktury jako rozvětvovací element vedení z kroucené dvojlinky, nebo optických kabelů. To jsou totiž média, která umožňují propojení pouze dvou bodů – uzlů ( ne jako koaxiální kabel, kde na jeden segment lze připojit až 30 stanic)
    a nutně proto potřebují zařízení, která signál rozvětví.

    Tomuto multiportovému opakovači se také říká hub – rozbočovač.

    Přesně definované rozhraní mezi opakovačem a rozbočovačem neexistuje, jak dokazují řada výrobci, kteří zařízení stejné funkce nazývají tak či onak.
    Pro nasazení rozbočovačů v síti platí stejná základní pravidla jako pro opakovače a tak lze kombinovat víceportové rozbočovače pro rozvětvení signálu a dvouportové opakovače pro prodloužení síťové větve.Podle konstrukce lze rozbočovače rozdělit do tří skupin:

    • samostatné – do cca 48 portů, s interním nebo externím napájecím zdrojem, určené pro malé sítě s nevelkými požadavky na správu sítě
    • modulární – do několika set portů, základ tvoří šasi s vlastním zdrojem a vnitřní segmentovanou sběrnicí, je vhodný pro velké sítě, umožňuje začlenit a kombinovat různé moduly – rozbočovače s různými porty, mosty, přepínače a směrovače (hub, bridge, switch a router). Obvykle bývá vybaven funkcí "Hot Swapping" – korektní výměna jednotlivých modulů zařízení pod napětím, která dovoluje při zjištění chyby, nebo rekonfiguraci kterýkoliv modul vyměnit bez potřeby vypnutí napájení.
    • stohovatelné – pro středně velké sítě. Skládají se z jednotek, které mohou pracovat samostatně, nebo jejich spojením vznikne jedno logické zařízení. Pro jeho správu stačí, aby jediná jednotka byla řídicí a ostatní řízené (master – slaves).



    Stohovatelný rozbočovač je cenově výhodnější než modulární a lze jej postupně rozšiřovat připojováním dalších jednotek. Ideální místo nasazení patří do postupně se rozvíjejících sítí. Samostatné rozbočovače obsahují od4 do 48 portů, nejčastěji konektory RJ45. V rámci univerzálnosti je dnes většina konektorů RJ45 stíněných, takže je lze využít pro stíněnou i pro nestíněnou kabeláž z kroucené dvojlinky.
    První z nich bývá obvykle vybaven přepínačem označeným MDI/MDI–X, který slouží k propojení rozbočovačů do kaskády (za sebou) pomocí kabelů s přímým propojením konektorů. Chceme-li pro kaskádování využít jiný port, musíme použít tzv. cross–kabel, který má překřížené vysílací a přijímací páry. Kromě základního počtu konektorů RJ45 bývají některé rozbočovače vybaveny i konektorem BNC pro připojení koaxiálního segmentu, případně konektorem AUI, který prostřednictvím transceiveru umožňuje připojení k libovolnému médiu. Běžné jsou i rozbočovače s 8 nebo 16 konektory BNC pro koaxiální sítě, nebo s 6 resp. 12 optickými konektory. Pro sítě typu Ethernet jsou nejrozšířenější ST konektory, pro FastEthernet se standardem stávají SC konektory.
    Zvláštní pozici zaujímají víceportové rozbočovače osazené TELCO konektory RJ21. Jeden konektor RJ21 nahrazuje 12 konektorů RJ45. Tyto rozbočovače se používají k propojení páteřních nebo neobsazených segmentů sítě, kde vede jedním směrem vedle sebe více větví a nahrazují 12 nebo 24portové rozbočovače. Kabelové vedení je realizováno 50 nebo 100žilovými kabely, zakončenými na druhém konci segmentu v propojovacím panelu konektory RJ45.
    Maximální přenosová kapacita rozbočovače (hubu) odpovídá typu sítě – pro Ethernet 10 Mbps, pro FastEthernet 100 Mbps, o ni se musí podělit všechny porty rozbočovače. Tomu se říká tzv. "shared" – sdílený Ethernet.


    Praktickým důsledkem může být citelné zpoždění doby odezvy při větším počtu současně aktivních stanic, neboť počet žádostí o vysílání a tím i pravděpodobných kolizí roste. Jednou z cest, jak situaci zlepšit, je použití segmentovaného backplane, který rozdělí rozbočovače resp. jejich porty do několika skupin s plnou šíří pásma. Při tomto dělení uživatelů do pracovních skupin je nejvhodnější vycházet z potřeb časté vzájemné komunikace. Vytváření skupin prostřednictvím segmentované sběrnice má jednu nevýhodu – příslušnost portů do skupin nelze měnit. Proto jsou některé rozbočovače vybaveny schopností vytvářet virtuální LAN (VLAN) a dynamicky přidělovat porty do jednotlivých pracovních skupin na základě softwarové konfigurace. Počet segmentů je obvykle menší než počet portů. Tato vlastnost se nazývá "Port–switching". Chceme-li však využít tohoto rozdělení provozu do skupin, musíme takto rozsegmentovaný rozbočovač, resp. každou skupinu propojit prostřednictvím aktivního prvku pracujícího na úrovni 3.vrstvy ISO/OSI modelu – síťové, který se nazývá router – směrovač. Jedině ten dokáže uzavřít komunikaci uvnitř segmentu a propustí dále pouze pakety adresované stanicím vně segmentu.

    Pokračování