1. 8 NORMALIZACE V OBLASTI DÁLKOVÉHO PŘENOSU DAT

Telekomunikace (dálkový přenos zpráv) byly již v počátcích svého vývoje předmětem rozsáhlé normalizační činnosti v mezinárodním měřítku. Je to pochopitelné, uvážíme-li, že například účastnický telefonní přístroj musí mít takové parametry, které umožňují jeho použití jak při telefonním rozhovoru se sousední kanceláří, tak při mezikontinentálním telefonním styku přes družicové spoje.

Třebaže se mezinárodní normy a doporučení vztahují pouze na mezinárodní telekomunikační styk, jsou ochotně dodržovány všemi výrobci telekomunikačních zařízení a vyžadovány správami spojů i v národním měřítku, protože usnadňují styk zařízení různých výrobců, racionální využívání technických prostředků a v neposlední řadě i optimální technické a provozní parametry.

Vrcholným mezinárodním orgánem pro otázky telekomunikací v rámci OSN je Mezinárodní telekomunikační unie (ITU - Internatinal Telecommunication Union) se sídlem v Ženevě. ITU má pro řešení technických otázek vytvořeny dva mezinárodní poradní sbory: CCITT (Comité Consultatif International Télegraphique et Télephonique - mezinárodní telefonní a telegrafní poradní sbor) a CCIR (Comité Consultatif International des Radiocommunications - mezinárodní radiokomunikační poradní sbor).

Problematika telekomunikací včetně dálkového přenosu dat spadá do kompetence CCITT. Vzhledem k tomu, že dálkový přenos dat se obvykle uskutečňuje mezi zařízeními pro zpracování dat, spolupracuje CCITT s dalšími organizacemi, které se zabývají zpracováním dat, zvláště s Mezinárodní normalizační organizací (ISO - International Organisation for Standardisation) a Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC - International Electrotechnical Commision). Spolupráce je zaměřena na to, aby se zabránilo duplicitě prací.

Technické parametry přenosových kanálů včetně měničů signálů, provozní postupy při automatickém nebo manuálním navazování spojení po veřejné komutované síti a podobné problémy jsou v mezinárodním měřítku výhradně v kompetenci CCITT.

Normalizace rozhraní mezi koncovým zařízením přenosu dat (KZD ) a zařízením ukončujícím datový okruh (UZD, tj. rozhraní I2) je předmětem dohody mezi CCITT a ISO nebo IEC, stejně jako problémy kódování a abecedy použité pro přenos dat.

Vrcholným orgánem CCITT je plenární zasedání, které se schází každé čtyři roky. Doporučení mají platnost vždy po celé čtyřleté studijní období až do následujícího plenárního zasedání.

Doporučení jsou označována písmenem, sloužícím ke specifikaci doporučení a pořadovým číslem. Význam jednotlivých písmen, s nimiž se v označení doporučení CCITT můžeme setkat ukazuje tabulka.

2. ROZHRANÍ V SYSTÉMECH DÁLKOVÉHO PŘENOSU DAT

Systémy dálkového zpracování dat se od systémů lokálního zpracování dat odlišují kromě jiného i tím, že využívají pro svou činnost technických prostředků, které nejsou ve vlastnictví nebo správě uživatelů. Dálkový přenos dat se uskutečňuje po přenosových okruzích, které jsou u nás ve vlastnictví správy spojů.

Pojmem rozhraní se rozumísoubor vazebních obvodů, jejich mechanických i elektrických parametrů a logických funkcí, které slouží ke spojení hlavních funkčních bloků systému zpracování dat.

Pro rozhraní různých úrovní (mezi dvěma funkčními bloky) se někdy používá označení "rozhraní I1", "rozhraní I2", případně názvu "rozhraní S1" a "rozhraní S2", které vychází z názvosloví jednotného systému elektronických počítačů (JSEP).

V materiálech CCITT není pojem rozhraní I1 definován a I2 se nazývá rozhraní KZD/UZD (DTE/DCE interface).

2.1. Rozhraní I1

Rozhraní I1 je rozhraní mezi přenosovým okruhem a zařízením ukončujícím datový okruh (UZD)-modemem.

Elektrické parametry signálů na tomto rozhraní jsou určeny výhradně typem použitého přenosového okruhu.

V našich podmínkách, kdy je až na nepodstatné výjimky veškerý přenos dat provozován po jednotné telekomunikační síti, připadají pro dálkový přenos dat v úvahu tyto typy okruhů:

pevný (propůjčený, pronajatý) telefonní okruh dvoudrátový nebo čtyř drátový)

komutovaný telefonní okruh dvoudrátový (veřejná telefonní síť)

Další možnosti, které by připadaly v úvahu, totiž použití tzv. primární skupiny nosného telefonního systému (pásmo 60 až 108 kHz) pro rychlé přenosy dat (48 kbit/s) nebo kanály PCM (pulsní kódové modulace) není třeba zvlášť rozebírat.

Měniče signálů pro tyto kanály nebo okruhy musí být z technických důvodů umístěny v objektech spojů a k potenciálnímu uživateli musí být za současné situace přeneseny některým z výše uvedených okruhů.

Vzhledem k požadované rychlosti přenosu připadá v úvahu prakticky pouze kvalitní a vybraný metalický okruh místní sítě.

Parametry signálů na všech typech okruhů jsou definovány nejen s ohledem na bezpečný přenos vlastní přenášené informace, ale i s ohledem na to, aby nevznikalo rušení ostatních uživatelů telekomunikační sítě.

Telefonní okruhy byly původně určeny výhradně pro přenosy analogových signálů telefonních hovorů. Přenášené pásmo kmitočtů je 300 až 3400 Hz.

Pro přenos číslicových signálů je nutno použít modulace, pro přenosové rychlosti do 1200 bit/s dvoustavové, pro přenosové rychlosti vyšší než 1200 bit/s více stavové.

Modemy určené pro telefonní okruhy budou popsány dále.  

2.2 Rozhraní I2

Rozhraní I2 je soubor vazebních obvodů mezi koncovým zařízením přenosu dat (KZD) - počítačem a zařízením ukončujícím datový okruh (UZD) - modemem.

V současné době se ve světovém měřítku pro dálkové zpracování dat budují specializované datové sítě. Kromě toho se stále (a v našich podmínkách dosud výhradně) pro dálkový přenos dat používá stávající telefonní síť.

Rozhraní I2 (i2)je možno rozdělit na dvě základní skupiny podle toho, slouží-li ke styku s datovou nebo telefonní a telegrafní sítí.

Funkce rozhraní těchto dvou sítí se podstatně liší.

Zásadní rozdíl je v tom, že zatímco telefonní síť je určena pro přenos telefonních hovorů, tj. analogových signálů, datová síť je určena pouze pro přenos digitálních signálů.

Tomuto rozdílnému charakteru sítí je podřízena i signalizace a řízení sítí. Telefonní síť používá pro přenos signalizace a řídících signálů (např. volby) signály s odlišnými parametry proti datovým signálům.

V datové síti se pro jakoukoli činnost používají pouze datové signály. To se odráží i v přenosu informací mezi KZD a UZD.

Rozhraní I2 pro styk s datovou sítí přenáší v podstatě pouze data, zatímco přes rozhraní I2 pro styk v telefonní síti postupuje celá řada samostatných řídících signálů, které mají vyhrazeny své vodiče i vazební obvody.

Zjednodušení fyzické realizace rozhraní I2 pro styk s datovou sítí ovšem znamená na druhé straně podstatné rozšíření jeho předepsaných funkčních vlastností.

Rozdíly vyplývají i z toho, že zatímco telefonní a telegrafní síť pracuje vždy s přepojováním okruhů (pro přenos každé zprávy musí být mezi zdrojem a příjemcem zprávy vybudován fyzický okruh), datové sítě zvláště na vyšších hierarchických úrovních pracují často s přepojováním paketů, kde se vlastní doprava zprávy po síti děje bez přímé účasti koncového zařízení a bez toho, že by mezi zdrojem a příjemcem zprávy byl vybudován fyzický okruh.

Zprávy se sdružují do celků-paketů, určených vždy pro téhož příjemce a označených jeho adresou. Mezi jednotlivými body sítě pak tyto zprávy postupují pod řízením prostředků sítě.

Elektrické i funkční vlastnosti rozhraní I2 pro telefonní sítě jsou normalizovány v doporučeních CCITT řady "V", elektrické a funkční vlastnosti rozhraní I2 pro veřejné datové sítě jsou normalizovány v doporučeních CCITT řady X.

2.2.1. Rozhraní I2 pro styk s telefonní sítí

Soupis vazebních obvodů rozhraní I2 pro vazbu mezi koncovým zařízením a měničem signálu připojeným na telefonní nebo telegrafní okruh je uveden v doporučení V.24.

Toto doporučení také definuje funkční vlastnosti vazebních obvodů. Je definováno celkem asi 40 obvodů pro všeobecné použití (data, časování signálů, řízení přenosu) - tzv. obvody série 100(jsou značeny čísly v rozmezí 100 až 199) a 12 obvodů určených pro ovládání automatického volacího zařízení pro automatické navazování spojení na komutované síti.

Výběr vazebních obvodů pro konkrétní použití v daném UZD je určen vždy doporučením pro tento typ UZD.

V těchto doporučeních jsou také konkretizovány další funkční vlastnosti a vztahy mezi obvody, specifické pro danou aplikaci. Obvody jsou určeny (až na nepodstatné,výjimky) pro přenos diskrétních signálů,zásadně dvojkových.

Rozlišují se tedy dva stavy, označované jako "zapnuto" (ON) a "vypnuto" (OFF). Přiřazení stavů binárním hodnotám signálů je vždy uvedeno v doporučení specifikujícím elektrické parametry obvodů.