4. Rozdělení modemů
Modemy pro telefonní linky se vyrábí v několika provedeních:
1) Externí v provedení - modem, fax-modem
nebo voice-fax-modem, v různém provedení připojení k PC sériovým
kabelem 9 nebo 25PIN k portu COM x s rozhraním RS-232C,
/nebo paralelním kabelem k portu LPT x/ , méně časté, vyžaduje
samostatný zdroj napájení.
Je vybaven Led diodami nebo i displejem pro indikaci stavu spojování
a činnosti.
V tomto provedení se vyrábí většina vysoce kvalitních modemů.
2) Interní v provedení - karta do počítače,
nevyžaduje samostatné napájení, ale odborníka pro montáž a
nastavení. Nemá indikační diody a není tedy dost dobře možno
sledovat průběh spojování a stav modemu.
3) PCMCIA - "kapesní" provedení modemu velikosti úvěrové karty, používá se nejčastěji ve spojení s notebookem nebo laptopem, pro zasunutí takovéto karty mívají již připraven konektor. Karta se zasouvá z vnějšku a je připojena na napájení PC.
4) Modemy pro ISDN sítě, což je vlastně síťový
terminál pro síť ISDN obsahující ještě analogový modem.
Umožňuje připojení pomocí 2 linek jak na síť ISDN tak k síti
analogové.
( Zyxel 2864I, nebo Hayes ISDN System Adapter aj.).
· DTE (Data Terminating Equipment/ počítač
nebo terminál /česky - koncové zařízení přenosu
dat (KZD)
· DCE (Data Circuit Terminating Equipment) nebo
někdy také (Data Comunications Equipment) modem nebo jiné zařízení
ukončující datový /telefonní/ okruh a zajišťující přenos
(po telekomunikační lince) , česky ukončovací
zařízení datového okruhu - UZD.
· DTE jsou zdrojem a příjemcem dat (počítač)
· DCE jsou připojeny na konci telefonní sítě
a zprostředkovávají komunikaci mezi DTE,
(DCE=většinou modem).
4.2 Připojení modemu k počítači
Veškeré propojování se provádí s vypnutými zařízeními,
ať se jedná o počítač nebo modem!!!
Každé připojení modemu vyžaduje jistou dávku odborných
znalostí.
Pro modemy interní, kdy je třeba zásah do počítače to platí
obzvlášť.
Pro připojování externích modemů se používají konektory
typu Cannon 9pin (DB-9), nebo 25pin (DB-25) s označením M
/ sameček/, F / samička/.
Pro připojení modemu k počítači se používá norma RS-232
C.
Definuje celkem 21 signálů.
Z nich pro modem použijeme méně než 9, včetně dvou datových,
jsou odděleny směry přenosu PC-MODEM a MODEM-PC.
Podrobněji viz RS-232. Příloha 2
4.3 Připojení modemu k telefonní síti
Pro připojení modemu k telefonní síti bývají modemy
vybaveny dvěma až třemi konektory, obvykle s tímto označením:
TO LINE - nebo jen LINE - připojení telefonní
linky
TO PHONE - nebo jen PHONE - připojení telefonního
přístroje
TO LEASE - nebo jen LEASE - Vstup pro připojení
pevné pronajaté linky, není podmínkou.
Připojení na pevnou pronajatou linku je možno zvolit i
programově přes konektor TO LINE pomocí AT příkazu AT&L1.
Pokud nepoužijete správný vstup, modem nemůže správně
pracovat.
Základní zásada:
Telefonní linka se připojí nejdříve do modemu a za modem se
připojí telefonní nebo jiný přístroj.
Nepřichází v úvahu paralelní připojení stejně jako u faxů.
Pokud jde o provoz modemu společně s faxem, zapojení zůstává
stejné, ale je nutné speciální nastavení modemu.
Zda toto nastavení modem umožňuje je nutno zjistit nejlépe v
originálním manuálu, nebo ještě lépe u prodejce (překlady
se o tom obvykle nezmiňují) .
4.4 Přenosová rychlost mezi DTE a DCE
Přenosová rychlost mezi DTE a DCE je závislá na:
1. Přenosové rychlosti modemu (DCE)
2. Rychlosti sériového portu, podle typu obvodu UART
UART Universal Asynchronous Recever/Transmitter ( česky univerzální
asynchronní přijímač vysílač).
3. Software - který se používá pro práci s modemem.
Například OS WINDOWS neumožňuje použít vyšší rychlost než
19 600 , protože sám zabírá převážnou část paměti.
Proto zde při kompresi 2:1 nebude využita rychlost modemů vyšší
než 9600.
UART typu 8250 nebo 16540 mají problémy s rychlostí přes
20000bps, tedy jsou schopné pracovat maximálně 19 600bps.
Pro vyšší rychlosti je třeba, aby PC byl na sériovém portu
vybaven UARTem typu 16550 nebo 16550A, případně 16550-AF, které
jsou vybaveny vyrovnávací pamětí a jsou schopné pracovat až
rychlostí 115 200bps.
Možnosti:
A) tok dat nebude řízen (NONE)- pouze za předpokladu,
že zařízení jsou schopná zpracovat přenášená data za všech
okolností, toto ale velmi často není reálný požadavek.
B) řízení toku dat hardwarově ( RTC/CTS)-
použít jako první ! ! ! , v tomto směru je technická
literatura poněkud nepřesná, protože uvádí, že tento způsob
řízení vyžaduje mít ještě další linku.
Z tohoto pohledu by ale nebylo možno realizovat spojení po 2drátovém
komutovaném okruhu.
Tomu ale tak není. Zde se opomíjí vícenásobné využití téže
telefonní linky v různém frekvenčním pásmu.
Jedná se tedy o jeden hlavní tok dat, a jeden pomocný tok řídících
informací, přičemž se oba frekvenčně vejdou do telefonního
pásma 300-3400Hz, přičemž každý využívá jinou část
frekvenčního pásma.
Řídící informace používají podstatně nižší tok dat a
proto vyžadují i užší frekvenční spektrum a bývají v
telefonním kanále na spodní části spektra.
telefonní pásmo 300Hz - 3400Hz
Pro tento druh přenosu poskytuje norma RS-232C několik řídících
signálů.
C) řízení toku dat softwarově ( X-on/X-off)
- použijte tehdy, když hardwarové řízení nepracuje, nebo
není možné ho z jiného důvodu použít.
Zde se jedná o takový způsob řízení, kdy se jedna linka používá
s t ř í d a v ě pro přenos dat a pro řídící signály.
Z toho vyplývá, že tento způsob přenosu je pomalejší.