Lekce 8 - Spojování

Pro propojení dvou telefonních účastníků je nutné mít spojovací prostředí.

Tímto prostředím byla v minulosti ruční propojovací pole, obsluhovaná manipulantkou.

Postupně se přecházelo na automatizované systémy:

  ROTARY   hledačové ústředny
  P51   třidičové ústředny
  PKxx   ústředny s křížovými spínacími poly
  ALCATEL 1000 a EWSD   digitální ústředny - používané v současnosti

Samozřejmě, že typů ústředen je daleko více. Uvedeny jsou 4 základní typy .

 

Z pohledu vlastního spojování pak můžeme ústředny rozdělit na 2 typy:

Ústředna s přímým ovládáním reaguje na impulsy volby přímo příslušným spojovacím prvkem (skupinářem, linkovým voličem).

Ústředny s nepřímým ovládáním přijímají číslo volaného účastníka do paměti (registru) a následně se spojovací cesta sestavuje čtením informace z registru. Sem patří ostatní ústředny z výše uvedených typů mimo P51.

Moderní ústředny již umí používat oba druhy volby , starší pulsní i novější - tónovou.

Frekvence tónové volby :  

  1209 Hz 1336 Hz 1477 Hz 1633 Hz
697 Hz 1 2 3 A
770 Hz 4 5 6 B
852 Hz 7 8 9 C
941 Hz * 0 # D

Tónová volba je rychlejší a nevyžaduje v meziměstském a mezinárodním spojování další telekomunikační zařízení jako volba pulsní. Tónová volba je vhodná pro přímé zpracování prostředky dálkového přenosu - zesilovače, modulátory, digitalizace pomocí PCM.

V současnosti se začíná používat také pro spravování účtů v bance, například SPOROTEL , což je správa sporožirového účtu pomocí telefonu.

Až dosud jsme uvažovali spojení dvou účastníků v jedné ústředně. Pro spojení účastníků připojených na různé ústředny je nutné mít mezi ústřednami spojovací cesty zvané spojnice. Pomocí spojnic propojují ústředny účastníky různých ústředen. Zde je nutno si říci jak je konstruováno telefonní číslo .

Mějme tato telefonní čísla:

  1. Účastník - 44216161 například v Brně
  2. Digitální ústředna, 42 směr na ústřednu, 16161 číslo účastníka ústředny kde jich může být až 100 000
  3. Účastník - 41225656 také v Brně
  4. Digitální ústředna , 12směr na ústřednu, 25656 číslo účastníka ústředny kde jich může být až 100 000.

Volá-li tedy účastník 1. účastníka 2. volí číslo 4 12 25656.

Z toho ústředna dekóduje:

  1. Spojení s digitální ústřednou - není nutno převést hovor na analogový výstup
  2. Musím najít volnou spojnici ve směru na ústřednu s kódem 12 a poslat tam beze změny číslo volaného
  3. Pošle do ústředny 12 číslo účastníka 25656 a ústředna 12 jej vyhledá, následně pošle informaci o propojení a volající účastník dostane vyzváněcí tón v případě neobsazeného volaného účastníka.

Pokud se spojujeme meziměstsky , například do Prahy 02/xxxxxxxx je postup za lomítkem stejný, ale číslice

02 říká ústředně toto:
0 meziměstské spojení a tarifování,
2 najdi spojnici do uzlu Praha

Je zcela lhostejné jaký bude způsob přenosu hovoru mezi Brnem a Prahou, zda NF, VF či PCM.

Samozřejmé ale je, že pokud se týká spojení ústředen digitálních není nutno signál PCM měnit na analogový, nýbrž se najde spojnice PCM -tedy v optickém kabelu směrem na Prahu. Zde je snad vhodné připomenout, že spojení přes digitální ústředny má své výhody v tzv. signalizaci mezi ústřednami (informace ústředna-ústředna o probíhajícím spojení, jeho navázání, tarifikaci atd.). V současnosti se používá signalizace označované jako CCS7 , která je samostatně pracující. To umožňuje realizovat spojení dvou účastníků Brno -Praha i při poruše trasy Brno-Praha například :

Brno-Ostrava-Olomouc-Praha, signalizace číslo 7 si prostě najde spojovací cestu z místa "A" do místa "B" i když je krkolomná, dokonce třeba přes Vídeň.