Na
začátku mé práce se zabývám historií dálnopisů, dále navazuji
všeobecným popisem dálnopisu, současným použitím dálnopisných strojů a
na závěr mé práce zařazuji jako ukázku dálnopisný stroj T100, a to
z důvodu detailního popisu nejpoužívanějšího přístroje
v minulosti.
Dálnopis, neboli terminál z anglického teletype, který místo dnešního displeje měl tiskárnu. Každý znak, zadaný z klávesnice, byl okamžitě odeslán druhé straně, a každý znak, který od druhé strany přišel, byl ihned vytisknut. Dalším vývojovým stádiem již byly znakové terminály, které měly místo tiskárny nějaký zobrazovací adaptér – zpravidla černobílý monitor nebo displej (vis obr.1). Stále však to byla jednoúčelová zařízení, schopná fungovat právě a pouze jako terminál. Postupným vývojem získávaly tyto terminály nové a nové schopnosti, ze znakových se staly stránkové a posléze i formulářové terminály, ale svou jednoúčelovou povahu si držely stále.
Jde o existující a ke spokojenosti klientů fungující telekomunikační prostředek, využívaný řadou velkých společností a významných institucí. Jeho trasy jsou zcela oddělené od ostatních vedení Telecomu a i díky tomu jsou velmi odolné. Například při záplavách na Moravě fungovalo z pevných spojení dálnopisné nejdéle. Pro používání dálnopisu musí být obě komunikující strany vybaveny patřičným terminálem, což je ostatně stejné u telefonní, faxové i jakékoli jiné komunikace. Skoro nejmodernější dálnopis vypadá trochu jako kombinace počítače a moderní pokladny, ovšem vývoj se nemohl vyhnout ani tomuto stádiu (vis obr.1). Poslední fázi dálnopisu již představuje počítač, vybavený odpovídající kartou.Zařízení samotná jsou zajímavá na pohled, ovšem brzy se okoukají. Více bychom toho viděli v ústředně, která je nyní na území ČR již jediná. Na jejím vybavení, zabírajícím plochu postačující k ubytování roty vojáků, je dobře patrné jak postupoval technologický vývoj. Ovšem správný požitek z toho má jen znalec. Ale i laik pozná, že k nejmodernějšímu vybavení má dnes telexová ústředna již hodně daleko(vis. obr. 2,3,4,5,6)
obr 1.
obr 2.
obr 3.
obr 4.
obr 5.
obr 6.
Dálnopisnou síť využívá řada významných
institucí. Nemůžeme tedy zatajovat, že i např. využívají zastupitelské
úřady, banky, meteorologové i letiště v Ruzyni. Pro zastupitelské
úřady má dálnopis možná ještě největší význam, protože
při vypjatých situacích představuje mnohdy jedinou možnost
spojení s domovinou. Ovšem ani u ostatních uživatelů nepředstavuje
jen horší fax, protože dálnopisné dokumenty uznává při svých jednání
například soud, což se o faxových říci nedá. Celkově se však i ve světě
provoz na telexových linkách dlouhodobě snižuje. Přes tento trend
obnovili Japonci a Korejci své telexové sítě v roce 1996 a Německo
ke stejnému kroku přistoupilo v loňském roce.
Všechny dnes používané služby, které mají
počátek u dálnopisu, se nazývají Telematické služby. Jejich název
vynikl spojením slov telekomunikace a informatika, a širším slova
smyslu se jimi rozumí služby přenosu a zpracování zpráv ve formě textu,
obrazu, hodnot fyzikálních veličin či logických stavů apod.
Telefax (fax)
Z
celého širokého spektra telematických služeb je nejrozšířenější telefax
(známější spíše pod kratším názvem fax, méně pak jako tzv. dokumentová
telegrafie). Nejčastěji je používán jako účastnická služba (tj. tak, ze
faxový přístroj je přímo u koncového účastníka). V tzv. podavatelské
podobě (tedy s podáváním u přepážky) jde o tzv. bureafax.
Telefax pracuje na principu optického nasnímání přenášeného dokumentu (který chápe jako graficky obrázek), v rámci kterého dochází k jeho rozkladu do jednotlivých (černobílých) bodů. Tyto jsou pak skutečně přeneseny, a u příjemce zase "poskládány" do výsledného obrázku (jeho vytištěním). V současné době je používán fax tzv. skupiny 3, který používá rastr 200x100 bodu na palec, a nasnímané body přenáší jako data po analogových komutovaných okruzích veřejné telefonní sítě (rychlosti 9600 bitu za sekundu).
Teletex
Teletex je dalším vývojovým stádiem telexu (účastnického dálnopisu). Je zaváděn od počátku osmdesátých let (např. v NSR od roku 1981), a odstraňuje dvě dnes již zásadní nevýhody původního telexu (dálnopisu): jeho nízkou rychlost (6,7 znaku za sekundu) a omezenou abecedu, danou použitím pětiprvkového znakového kódu (který tudiž umožňuje rozlišit jen 32 různých znaků). Teletex předpokládá větší přenosové rychlosti (je provozován po veřejné datové síti či veřejné telefonní síti), a používá bohatší repertoár znaků. Rozšířený jsou také funkční možnosti účastnických stanic, např. o dokonalejší možnosti editace zpráv apod. V zásadě vsak telefax zůstává, stejně jako telex, službou pro dávkový přenos dokumentu v jejich znakové podobě (zatímco telefax je přenáší v grafické podobě). Hlavni určení telefaxu je pro přenos obchodní korespondence.
Videotex
Další
zajímavou telematickou službou je videotex. Ten je nejlépe si
představit jako distribuci textových či grafických dat z jednoho
centrálního zdroje směrem ke koncovým účastníkům, s existenci zpětné
vazby, která umožňuje také koncovým účastníkům posílat zprávy do
distribučního centra. Obvykle je tato služba realizována tak, ze směrem
ke koncovému účastníkovi je zřízen přenosový kanál relativně velké
přenosové kapacity (ať již prostřednictvím veřejné telefonní sítě,
veřejné datové sítě či jinak), zatímco opačným směrem je veden
přenosový kanál s menší přenosovou kapacitou. Předpokládá se totiž, ze
směrem od centra ke koncovému účastníkovi budou přenášeny větší objemy
dat (například cele textové stránky či grafické obrázky), zatímco
opačným směrem budou přenášeny jen velmi krátké zprávy, které mají
nejčastěji charakter jednoduchých příkazů, dotazu či výběru jedné z
několika možností dalšího pokračováni. Jako příklad si můžeme
představit telefonní seznam, realizovaný v elektronické formě (např.
jako centrální databáze), a přístupný prostřednictvím videotexu.
Koncový uživatel, který se chce dotázat na něčí telefonní číslo, posle
směrem do centra dotaz se jménem příslušné osoby (či části jména nebo
jiným identifikačním údajem, např. adresou), a jako výsledek je mu
zaslán zpět seznam jmen, adres a telefonních čísel, které splňují
podmínky jeho dotazu - ve formě textu, členěného na jednotlivé stránky.
Jejich postupně zasílání si pak svými pokyny reguluje sám tazatel.
Po
technické stránce používání videotextu vyžaduje, aby koncový uživatel
byl vybaven vhodným videotexovým terminálem. Tento terminál muže být
realizován jako jednoúčelové zařízení (tj. s vlastním monitorem,
klávesnicí, ev. i tiskárnou), nebo může jit jen o řídící jednotku,
která pro potřeby zobrazovaní používá běžný domácí televizní přijímač.
Další možnosti je pak emulace terminálu na osobním počítači - tedy
situace, kdy v roli videotexového terminálu vystupuje běžný osobni
počítač.
Pro
připojení videotexového terminálu je možné využít komutované okruhy
veřejné telefonní sítě, a lze přitom vystačit i s poměrně jednoduchými
modemy. Existuje dokonce doporučení (CCITT V.23) pro fungováni modemu,
které je jako "sítě na míru" právě takovým službám, jako je videotex:
vytváří jeden rychlejší kanál s přenosovou rychlosti 600 nebo 1200 bitu
za sekundu (pro směr ke koncovému účastníkovi), a se zpětným kanálem s
přenosovou rychlosti 75 bitu za sekundu. Samozřejmě je ale možné
používat i rychlejší modemy, nebo připojení prostřednictvím veřejné
datové sítě.
První
veřejná spojová služba typu videotexu byla zavedena počátkem
osmdesátých let ve Velké Britanii (pod jménem Viewdata - PRESTEL), a
záhy se obdobně služby objevily ve vetšině počítačově vyspělých zemích.
Snad nejvíce jsou dnes videotexové služby využívány ve Francii (služba
Teletel), kde například již vůbec nemají tištěné telefonní seznamy
(tyto již existuji jen v elektronické formě, přístupné pomoci
videotexu).
Dálnopisný
stroj T 100 je vyráběn v licenci fy Siemens, a. s. Je to stránkový
dálnopisný stroj pro příjem a vysílání zpráv po dálnopisných okruzích
se spojovacím provozem manuálním a automatickým. Provedení i konstrukce
zaručuje možnost spolupráce se všemi dálnopisnými stroji, pracujícími
podle doporučení CCITT s telegrafní rychlostí 50 Bd a mezinárodní
abecedou MTA2.
Popis
Dálnopisný
stroj T 100 pracuje na arytmickém principu. Je to stránkový dálnopisný
stroj, který odpovídá všem mezinárodním doporučení pro dálnopisné
stroje. Je dodáván převážně v provedení ve stolním krytu typu 76.
Tento kryt je možno doplnit stojanem typu 17. Ve v¨šech případech může
být klávesnice v provedení širokém nebo úzkém.
Ve
stolním krytu 76 jsou dále umístěny vestavný děrovač, vestavný vysílač
a volicí skříňka nutná při provozu na automatických spojovacích
systémech. Volicí kotouč číselnice a ovládací tlačítka volicí skříňky
jsou umístěna na pravé čelní stěně stroje.
Všechna
tlačítka, jímž neodpovídají kódové kombinace v dálnopisné abecedě,
jsou umístěna jako pomocná tlačítka vpravo nad klávesnici.
Stolní
kryt je proveden v tyrkysově šedé barvě, s níž je sladěna
pískově šedá barva masky klávesnice a šedobílá barva tlačítek. Držák
předlohy a vodicí plech papíru jsou stříbřitě bílé a vynikají tím nad
tyrkysově šedou barvou stolního krytu. Na víku stolního krytu může být
upevněn speciálně pro tento typ krytu vyvinutý držák předlohy formátu
A4 s ukazatelem. V nitřní osvětlení dálnopisného stroje
zaručuje dobré čtení psaného textu za všech podmínek okolního
osvětlení.
Při
konstrukci stroje byla věnována velká pozornost odhlučnění stroje.
Uzavřeným stolním krytem bylo dosaženo dalšího snížení hluku stroje.
Dálnopisný
stroj se skládá ze stavebních skupin, které jsou navzájem polohovány
kolíky. Tyto stavební skupiny jsou elektricky navzájem propojeny
nožovými konektory. To zajišťuje jejich snadnou demontáž. Každá
stavební skupina tvoří samostatný celek, který je provozuschopný a
který může být vyměněn, aniž by bylo nutné dodatečné ustavení. Tímto
uspořádáním byla podstatně usnadněna údržba i opravy. Dálnopisný stroj
je dále upraven pro přistavení ev. vestavění různých přídavných
zařízení např. vestavného děrovače, vestavného vysílače z děrné
pásky, volicí skříňky a dalších. Může být proto snadno přizpůsoben
různým požadavkům provozu. Pro speciální případy lze použít stroje ve
zvláštním provedení.
Pokud
se týká telegrafní rychlosti, dodává se dálnopisný stroj typu T 100 ve
dvou provedeních:
a)
s telegrafní rychlosti 50 Bd, což odpovídá maximální
psací rychlosti 6 2/3 znaků/vt (400 úhozů/min = 66 slov/min).
Přestavení na jinou telegrafní rychlost do 75 Bd je možné (10 znaků /vt
= 600 úhozů/min = 100 slov/min).
b)
s telegrafní rychlosti
100 Bd, což odpovídá maximální psací rychlosti 13 1/3 znaků/vt (800
úhozů/min = 133 slov/min). Přestavení na nižší telegrafní rychlost,
např. 75 Baud nebo 50 Baud je možné.
Dálnopisný
stroj T 100 může být vybaven vestavným děrovačem a vestavným vysílačem
z děrné pásky. Vestavný vysílač umožňuje vysílání z děrné
pásky trvalou maximální rychlostí 400 zn/min. Vestavný děrovač umožňuje
současný záznam přijímaných zpráv na pětistopou děrnou pásku. Tuto
pásku je možné použít k několikanásobnému vysílání vestavným
vysílačem, popř. samostatným automatickým vysílačem.
Celé
zařízení je umístěno v kompaktním krytu z umělé hmoty, který
zabezpečuje minimální hlučnost stroje, klávesnice je zakryta výklopným
průhledným víkem. Na levé straně čelního krytu jsou umístěna ovládací
tlačítka vestavného děrovače. Uprostřed jsou pomocná tlačítka pro
funkce – trvalý otisk, spuštění vlastní volačky a vypínač vnitřního
osvětlení stroje. Na pravé straně čelního krytu jsou tlačítka volící
skříňky a pod nimi číselnice pro volbu v automatizovaných sítích.
V úrovni klávesnice na levé straně stroje je umístěn výstup pásky
z vestavného děrovače a nádobka na děrný odpad. Na pravé straně je
snímací hlavice a ovládací tlačítka vestavného vysílače. Na okrajích
klávesnice jsou umístěny funkční klávesy. Na levé straně: návrat vozu,
posuv o řádek, vysílání 32. kombinace. Na pravé straně: klávesa pro
zvonek, klávesa „Kdo tam?“.
Otisk
je řešen typovými pákami, které jsou umístěny na pohyblivém typovém
koši. Při psaní tedy psací válec stojí a otáčí se pouze při řádkování o
jednu, jednu a půl a dvě rozteče.
Konstrukce
dálnopisného stroje T 100 je řešena stavebnicovým systémem. Každá
skupina je samostatný, pracovně uzavřený celek, mezi sebou spojen, u
elektrických skupin nožovými kontakty, u mechanických pohyblivými
mechanismy. Výhoda tohoto konstrukčního řešení stroje je zřejmá při
demontáži, při provádění údržby a oprav stroje. Další výhodou
stavebnicového řešení je možnost sestavení různého provedení stroje
podle přání zákazníka.
Dálnopisný
stroj T 100 je dodáván pro provoz jednoduchým proudem. Pro připojení na
manuální a automatickou ústřednu je stroj vybaven volicí skříňkou,
číselnicí pro automatickou volbu a vysílačem vlastní značky
k identifikaci účastníka. Volicí skříňka umožňuje psaní ve
vlastním okruhu. Přichází-li při tom volání, dává volicí skříňka
varovný signál a po třech vteřinách provede samočinné přepnutí na
volajícího účastníka. Stroj je dokonale odrušen, na mez M, podle
ČSN 34 2850.
Dálnopisný
stroj typu T 100 je doplněn zařízením pro dvoubarevný otisk, které
zajišťuje, že vysílané zprávy jsou otiskovány červeně a přijímány
černě. Dále je stroj vybaven různými doplňky pro kontrolu jeho správné
funkce, jako např. kontrola přetržení papíru apod.
Dokonalé
větrání motoru snižuje v průběhu provozu teplotu ve stroji,
zabraňuje vnikání prachu dovnitř stroje a tím umožňuje dosažení
mimořádně dlouhých udržovacích intervalů.
Klávesnice
dálnopisného stroje T 100 je v klidové poloze, při příjmu a při
vysílání z děrné pásky zakryta výklopným průhledným krytem.
V pracovní poloze je kryt vyklopen směrem nahoru. Klávesnice může
být provedena jako široká nebo úzká. V úzké klávesnici jsou
některé písmenové znaky současně využity pro číslice a znaky. Na rozdíl
od psacího stroje, otiskuje váš dálnopisný stroj jen písmena malé, (popř. při zvláštním provedení) jen
písmena velké abecedy. Proto odpadá přeřazování z písmen velké
abecedy na písmena malé abecedy a naopak. Chceme-li však přejít
z písmen na číslice a znaky, musíme stisknout přeřazovací klávesu
určenou pro tento účel.
Dálnopisný
stroj v normálním provedení připouští psací výkon 400 úhozů za
minutu. Rychlejšímu psaní zabrání zařízení samočinného blokování
kláves. Chybně napsaná písmena nebo znaky nelze gumovat nebo
přepisovat.
Dálnopisný
stroj může přijímat zprávy i tehdy, když není přítomná obsluha.
Chceme-li z jakéhokoliv důvodu přerušit vysílání protější stanice
(např. při poruše nebo při vypotřebování papíru), stiskneme několikrát
za sebou určitou klávesu (doporučuje se pro to klávesa T). Stejným
způsobem můžeme být vyzváni protější stanicí k přerušení vlastního
vysílání.
Dálnopis T 100 může být vybaven signalizačním zařízením pro hlídání konce děrné pásky v děrovači a hlídání stavu papíru na tiskárně. V případě vyčerpání děrné pásky (nebo dálnopisného papíru) toto zařízení přeruší dálnopisné spojení a napodobí se stav obsazení. Tím je zabráněno ztrátě zprávy.
obr 7.
Materiály ze kterých
jsem čerpal informace pro tuto esej mi poskytl mistr odborného výcviku
střední odborné školy spojů pan Pavel Plhal, čímž mu tímto dekuji. Doplňující informace
jsem čerpal na internetu, kde je jich ale poskromnu. Nepředpokládám, ze
tenhle článek bude mít ohlas u široké veřejnosti, ale mohl by sloužit
jako letmý průvodce historií dálnopisů.
K 1.7.2008
ukončily služby Telex (přenos informací pomocí dálnopisu) a byly
vypnuty. Tím skončila éra dalšího z vynálezů, tedy DÁLNOPISU.
Vydržel přes jedno století. Pavel Plhal - webmaster